Jedna z nejvýznamnějších žen vědy, o které jste nejspíš nikdy neslyšeli

Obrátila naruby celé tehdejší vědění, položila základy úplně nového vědního oboru a přesto zůstala téměř neznámá. Mary se narodila do neobyčejně těžkých poměrů chudinské Anglie počátku 19. století. Z jejích devíti sourozenců se dospělosti dožil jediný. Sama v patnácti měsících přežila zásah bleskem, který zabil tři okolní lidi včetně ženy, která ji v tu dobu chovala v náruči. Její otec zemřel, když jí bylo deset let. Bez úspor a s dluhy se rodina živila hledáním a prodejem fosilií. A právě proto si o ní dnes povíme.

Je důležité si uvědomit v jakém stavu se nacházelo tehdejší poznání. Stále převládal biblický názor, že svět je jen několik tisíc let starý a formy života se nevyvíjejí, nevznikají nové a ty současné nikdy nevyhynou. Fosilie, které se dosud našly se buď prohlásily za kostry již známých druhů nebo za druhy nyní žijící v dosud nezmapovaných částech světa. Bude trvat ještě padesát let, než se objeví Darwin se svojí teorií.

Ve dvanácti letech Mary se svým bratrem objevují kostru ichtyosaura, zvířete natolik odlišného, že ho již nešlo odbýt jako nějaký druh krokodýla nebo delfína. V roce 1823 přibyla kompletní kostra plesiosaura. Zde již nemohlo být pochyb, že jde o tvora naprosto nového a neznámého, který v současném světě nemá obdoby. V roce 1828 Mary našla první kostru pterosaura mimo území Německa.

Dalo by se očekávat, že po takto významných, a doslova revolučních, objevech se Mary stala slavnou v celé vědecké obci. Nestala. V tehdejším světě ženy nemohly být součástí vědeckých společností a nemohly se účastnit vědeckých konferencí ani jako přihlížející. A tak se bez ní probíraly její objevy a vědci kupovali její nálezy aniž jí mnohdy následně přiznali jakýkoliv kredit.

Sama měla jen nedělní školu, kde se naučila číst a psát. Přesto studovala veškerou dostupnou literaturu k tématu a její věhlas, alespoň uvnitř komunity geologů a sběratelů fosilií stoupal natolik, že za ní jezdili z celé Evropy konzultovat své znalosti. Její jediný článek ve vědecké literatuře vyšel roku 1839. Spolu s profesorem Bucklandem zpopularizovala správnou domněnku, že domnělé bezoárové kameny nacházené v blízkosti koster jsou ve skutečnosti zkamenělým trusem dávných živočichů. Koprolity, jak je později profesor Buckland nazval, se následně staly nesmírně významným zdrojem informací o způsobu života dávných zvířat.

Mary Anning onemocněla rakovinou prsu, na kterou roku 1847 zemřela. Stála u zrodu paleonotologie a její objevy pomohly zbourat po staletí tradované představy o historii světa. Částečně neuznaná, částečně obdivovaná, každopádně za svého života bez větších ocenění za svoji práci. Její přátelé vědci uspořádali finanční sbírku jak na její léčbu, tak následně na vitrážová okna v kostele sv. Michala, aby uctili její památku. Je pochována v Lyme Regis, městečku na jihu Anglie, kde prožila celý svůj život. V roce 2010 jí britská Královská společnost zařadila mezi deset žen, které nejvíce ovlivnily historii vědy a v roce 2022 se v Lyme Regis dočkala vlastní sochy. Příběh Mary Anning je možná smutný, jak to už u mnoha velikánů bývá. Na druhou stranu ukazuje, že i když vám život hodí pod nohy snad všechny klacky, stále se díky své oddanosti můžete nesmazatelně zapsat do historie rozvoje lidstva.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *