Medozvěstka křiklavá, pták indikátor (Indicator indicator)

Když jsem o medozvěstkách četla poprvé, myslela jsem, že jde o nějaký žert. Žert s latinským jménem indicator. Medozvěstka křiklavá je dokonce „dvojnásobným indikátorem“! Tuto medozvěstku pojmenoval vynikající švédský přírodovědec Anders Erikson Sparrman roku 1777.

Medozvěstka křiklavá žije v subsaharské Africe a patří, jako například datel, do řádu šplhavců. Avšak staré prameny, jako například Brehmův život zvířat, ji nazývají kukačkou medozvěstnou. S naší kukačkou sdílí medozvěstky vlastnost hnízdního parasitismu. Samička klade vajíčka po jednom do hnízd různých druhů ptáků, nejraději však do hnízd vlhy malé. Mládě medozvěstky disponuje dvěma ostrými háčky na špičce zobáku, kterými postupně zabije všechny své nevlastní sourozence, a to ihned po jejich vylíhnutí.

Nyní se vraťme k tomu, proč zejména je medozvěstka tolik zajímavá a jak přesně přišla ke svému jménu. Tito čilí ptáčci se živí zejména voskem a včelími larvami i kuklami. Sami však nedokáží včelí hnízdo vyloupit, a tak si na pomoc zavolají nějakého spolupracovníka, například medojeda kapského, nebo člověka. Této oboustranně výhodné spolupráci říkáme mutualismus a jde o jednu z forem symbiózy.

Jak uvádí ve své knize Desatero smyslů biolog Jaroslav Petr, tuto spolupráci s člověkem popsal poprvé roku 1588 portugalský misionář působící v Mosambiku: „Povšiml si ptáka, který přilétal do improvizované kaple a oklovával tam vosk ze svíček. Místní domorodci duchovnímu vysvětlili, že medozvěstka zná polohu včelích hnízd v okolí, ale sama je nedokáže vybrat. Je proto ochotná dovést k hnízdu člověka, který se přednostně zajímá o med. Plástve s larvami jsou pro něj odpad, ale pro medozvěstku představují cennou odměnu za průvodcovské služby.

Podle Sparrmana jsou ptáci nejaktivnější ráno a večer, kdy obzvlášť horlivě, pomocí chraplavého volání „cher cher“ (jinde se uvádí přepis „tirr tirr“) nabádají své spolupracovníky, aby se s nimi vydali k plnému včelímu hnízdu. I sami domorodci si medozvěstku přivolávají, jsou-li její služby potřeba, například v Mosambiku tímto voláním:

Nově už díky experimentům s jistotou víme, že si medozvěstky rozumí více s místními lidmi, a na cizí reagují třikrát méně ochotněji, než na “vlastní”. Tento mutualistický vztah mezi medozvěstkami a člověkem je naprosto unikátní.

Nechci hodnotit, na rozdíl od Jennifer Ackerman, jestli je tento hnízdní parasitismus odporný či nikoliv… v přírodě je to vždy kdo s koho. Jeden umírá, druhý díky tomu žije. Oběti trpí. A morálka je výsadou nás lidí, na to pamatujme.

Zdroje k hlubšímu bádání:

  • VRTIŠKA, Ondřej. Medozvěstky si s lidmi rozumějí. Vesmír. 2024, roč. 103 (154), č. 2024/1, s. 8.
  • Medozvěstka křiklavá. Wikipedia [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Medozv%C4%9Bstka_k%C5%99iklav%C3%A1
  • Medozvěstka křiklavá (Indicator indicator). BioLib [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id23169/
  • ACKERMAN, Jennifer. Genialita ptáků. Přeložil Vendula HLAVOVÁ. Brno: Kazda, 2018. ISBN 978-80-907420-6-2
  • ACKERMAN, Jennifer. Ptačí způsoby: nový pohled na to, jak ptáci mluví, pracují, hrají si, vychovávají mláďata a přemýšlejí. Přeložil Alena KLVAŇOVÁ. Brno: Kazda, 2021. ISBN 978-80-7670-045-1.
  • PETR, Jaroslav. Desatero smyslů. Praha: Argo, 2020. Zip (Argo: Dokořán). ISBN 978-80-7363-879-5.
  • Petr Sobotka, L. M. (1. říjen 2016). Jak najít med? Naučit se ptačí řeč!. Dvojka [online]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/jak-najit-med-naucit-se-ptaci-rec-7529090
  • BURNIE, David. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa (s. 322). V Praze: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6.
  • V Africe lidé a ptáci společně hledají med. Rozhlas Plus [online]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/v-africe-lide-a-ptaci-spolecne-hledaji-med-6599936

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *