Úvodní fotografie vygenerována pomocí Nano Banana Pro

Desetiletí po jaderné katastrofě v Černobylu vědci poprvé jasně prokázali, že ionizující záření zanechalo stopy v DNA dětí, jejichž otcové byli radiaci vystaveni. Tento objev přináší zcela nový pohled na to, jak se následky ozáření přenášejí na další generaci.

Nová metoda odhalila skryté mutace

Předchozí výzkumy nebyly schopné jednoznačně potvrdit, zda se poškození genetické informace přenáší z rodičů na potomky. Tým odborníků z univerzity v Bonnu se proto rozhodl zaměřit na specifický typ změn. Místo hledání náhodných jednotlivých mutací pátrali po takzvaných shlucích mutací. Jedná se o dvě nebo více genetických změn, které se nacházejí těsně vedle sebe u dětí, ale jejich rodiče je nemají.

Tyto shluky vznikají v důsledku trhlin v DNA otců, které způsobilo právě záření. Pokud se lidské tělo pokusí tyto trhliny opravit nedokonale, vznikne v daném místě specifická jizva, která se následně předá dítěti.

Čísla hovoří jasně

Vědci prozkoumali kompletní genetický kód u sto třiceti dětí pracovníků, kteří likvidovali následky havárie v Černobylu. Výsledky porovnali s dětmi operátorů vojenských radarů a s velkou kontrolní skupinou dětí, jejichž rodiče nebyli záření vystaveni. U dětí z černobylské skupiny objevili v průměru necelé tři shluky mutací na jedno dítě. Pro srovnání u dětí z kontrolní skupiny to bylo méně než jedna mutace.

Studie také ukázala přímou úměru. Čím vyšší dávce záření byl otec vystaven, tím více shluků mutací vědci u jeho dětí nalezli. Tento jev souvisí s tvorbou molekul zvaných reaktivní formy kyslíku, které vznikají v těle vlivem radiace a dokážou narušit strukturu DNA.

Důvod k obavám o zdraví chybí

Dobrou zprávou je, že reálné zdravotní riziko je pro tyto děti velmi malé. Výzkum neprokázal, že by potomci ozářených rodičů měli vyšší riziko jakýchkoliv onemocnění. Většina těchto mutací se totiž nachází v oblastech DNA, které neurčují tvorbu bílkovin, a proto nemají na fungování organismu zásadní vliv.

Pro lepší představu vědci dodávají, že například přirozeně vyšší věk otce při početí představuje pro zdraví dítěte znatelně větší genetické riziko než dávky záření zkoumané v tomto případu. Výzkum měl navíc určité limity, protože odborníci museli odhadovat dávky záření z historických záznamů a desítky let starých přístrojů.

I přes tyto nepřesnosti však máme nyní jasný důkaz. Dlouhodobé vystavení ionizujícímu záření dokáže zanechat nepatrné stopy v genetickém kódu budoucích generací, což zdůrazňuje nutnost přísných bezpečnostních opatření.

Zdroje pro hlubší bádání

DNA Mutations Discovered in The Children of Chernobyl Workers