Vědci z University of Toronto ve spolupráci s jihokorejským institutem KAIST vyvinuli revoluční materiál kombinující lehkost polystyrenu s pevností uhlíkaté oceli. Tento pokrok byl dosažen pomocí algoritmů strojového učení, které navrhly optimální nanoarchitekturu materiálu, a následným 3D tiskem v nanoměřítku pomocí technologie dvoufotonové polymerizace. Výsledný materiál má komplexní 3D strukturu uhlíkových nanomřížek, které zajišťují jeho výjimečné vlastnosti.

Testy prokázaly, že nový materiál vydrží mechanické napětí 2,03 megapascalů na každý kilogram své hustoty, což je přibližně pětkrát více než titan a dvakrát více než dosavadní podobné nanomateriály. Tento úspěch otevírá dveře k širokému spektru aplikací, od leteckého a automobilového průmyslu po medicínu a elektroniku, kde je potřeba materiálů s vysokou pevností a nízkou hmotností. Použití strojového učení při návrhu nanoarchitektury představuje nový přístup v materiálovém inženýrství, který může vést k dalším inovacím v oblasti pokročilých materiálů.

Zaujalo tě toto téma?

Strojové učení a 3D tisk vytvořili materiál váhy polystyrenu a pevnosti oceli