Digitální Einstein v akci: Od nápadu až po publikaci
Japonský start-up Sakana AI ve spolupráci s experty z Oxfordu a dalších prestižních univerzit představil světu algoritmus, který se nechová jako obyčejný chatbot. „The AI Scientist“ je komplexní agentní systém, který simuluje celý životní cyklus vědecké práce. Dokáže generovat neotřelé hypotézy, psát kód pro experimenty, analyzovat data a výsledky přetavit do formálního vědeckého článku v profesionálním systému LaTeX.
Nejde jen o náhodné generování textu. Systém je napojen na akademické databáze, jako je Semantic Scholar, aby si v reálném čase ověřil, zda jeho nápad už někdo nepublikoval. Pokud je myšlenka nová a slibná, spustí proces, který by lidskému vědci trval týdny či měsíce. AI to zvládne za pár hodin a za zlomek nákladů – jeden kompletní článek vyjde přibližně na 15 dolarů.
Když lidé netuší, že hodnotí práci stroje
Aby vědci ověřili skutečnou kvalitu výstupů, podrobili svůj systém drsnému testu. Tři studie kompletně vygenerované touto AI byly anonymně zaslány na workshop prestižní konference ICLR 2025. Recenzenti – zkušení lidští vědci – netušili, které práce napsal člověk a které stroj. Výsledek byl ohromující: jeden z článků získal průměrné hodnocení 6,33 bodu, což je skóre, které stačí k oficiálnímu přijetí na konferenci.
Úspěšná studie se zabývala tzv. kompoziční regularizací v neurálních sítích. Ačkoliv se jednalo o workshop s o něco nižší laťkou než u hlavních sekcí konferencí, fakt, že plně automatizovaný systém bez jakéhokoliv lidského zásahu prošel standardním recenzním řízením, znamená v dějinách vědy naprostý přelom. AI se poprvé stala plnohodnotným kolegou v akademickém světě.
Má to háček? Halucinace a tsunami vědeckého odpadu
I přes fascinující výsledky není „The AI Scientist“ neomylný. Autoři studie v časopise Nature otevřeně přiznávají, že systém stále trpí dětskými nemocemi umělé inteligence. Občas si vymyslí neexistující citaci nebo opakuje stejná čísla v částech studie, kam se nehodí. Navíc vyvstávají etické otazníky: pokud by se tyto systémy masivně rozšířily, mohly by doslova zaplavit vědecký prostor tisíci průměrných studií, čímž by zcela ochromily lidské recenzenty.
„Tento úspěch signalizuje úsvit nové éry, kdy proces objevování už není výhradně lidskou záležitostí,“ uvádějí autoři. V budoucnu by se tento model mohl rozšířit i do chemických či biologických laboratoří, kde by AI pomocí robotických rukou fyzicky prováděla experimenty. Vědecký pokrok by se tak mohl zrychlit tempem, které si dnes neumíme ani představit.