Že jsou hvězdy různě barevné, to si jistě všiml každý. Ale čím je to způsobeno? Někdy za to může atmosféra naší planety, zvlášť pokud je hvězda nízko nad obzorem. Ale ve většině případů je to vina hvězdy samotné, přesněji toho, jakou teplotu má její atmosféra. Podle barvy pak hvězdy řadíme do několika spektrálních tříd a protože tyto třídy mají poněkud chaotické pojmenování, vymyslel pro ně prof. Petr Kulhánek skvělou mnemotechnickou pomůcku. Whisky Od Babičky Anastázie, Fantasticky Geniální Koupě, Moderní Léčivo Traumat. A pak že vědci nemají smysl pro humor. Pojďme se tedy podívat, co jednotlivé třídy znamenají.

Třídy W a O jsou ohromně horké (nad 30000 K) a hmotné (nad 16 hmotností Slunce) hvězdy s extrémním jasem (více než 30000x jasnější než Slunce) a velmi krátkým životem (desítky milionů let). Svítí modře, ale většina jejich vyzařování je v ultrafialovém spektru. V naší galaxii jsou velice vzácné. Patří sem například hvězdy Alnitak a Mintaka, tedy levá a pravá hvězda Orionova pásu.

Třídy B a A jsou modré a modrobílé hvězdy. Stále velmi horké (7500 - 30000K) a hmotné (1.4 - 16 hmotností Slunce) stále s ohromným zářivým výkonem (5x - 30000x jasnější než Slunce). Žijí stovky milionů let, těm šťastnějším se podaří oslavit miliardu. Patří sem jasné hvězdy z Plejád, Vega, Altair nebo Sirius.

Třída F už většinou nejsou tolik extrémní a začínají se spíš podobat našemu Slunci. Svítí bíle, jsou jen asi o polovinu větší a čtyřikrát zářivější než Slunce. Dožívají se tří miliard let. Sem řadíme Prokyon nebo Polárku.

Třída G jsou většinou hvězdy jako Slunce. Teplota kolem 5500K, nažloutlé světlo a životnost kolem deseti miliard let. V mnemotechnické pomůcce na písmeno G připadá slovo Geniální a tak si snadno zapamatujete, do které třídy Slunce spadá. Opravdu je to totiž geniální návrh. Dostatečně malé, aby žilo dost dlouho a přitom stále vyzařující dostatečné množství tepla a světla. Tak má život šanci se rozvinout. Kromě Slunce sem patří Capella nebo Alfa Centauri A.

Třída K jsou chladnější (kolem 4500K) s asi pětinovým zářivým výkonem oproti Slunci a oranžovou barvou. Většinou jsou o polovinu menší než Slunce a žijí až 50 miliard let. Jsou tedy také velmi vhodné pro vznik života. Nebo se naopak (stejně jako i u tříd F a G) mohou vyskytovat jako obři s rozměry v desítkách Sluncí. Takovými obry jsou například Arcturus a Aldebaran.

Třída M je nejčastější spektrální třída hvězd (asi 80%). Mají kolem 3500K a většinou se vyskytují ve formě červených trpaslíků zhruba o třetinovém poloměru Slunce. Takové hvězdy už okem na obloze nevidíme. Druhou možností jsou naopak červení obři na konci hvězdného života jako Antares nebo Betelgeuse. Ta je tak ohromná, že pokud bychom ji dali místo Slunce, sahala by až téměř k Jupiteru.

Třída L je poslední třídou hvězd, které jsou ještě stále hvězdy, tedy v nich probíhá termojaderná fúze. Svítí červeně, ale většina vyzařovaného světla je už infračervená. Mají kolem 2000K.

Třída T už vlastně nejsou hvězdy. Nedosáhly dostatečné hmotnosti pro rozběh termojaderné fúze. Říkáme jim hnědí trpaslíci a je to vlastně takový mezistupeň mezi hvězdou a plynným obrem typu Jupiter. Vyzařují převážně v infračerveném spektru a jejich teplota je kolem 1000K. Protože jsou velmi tmavé nebylo snadné je objevit ani dalekohledy. První hnědý trpaslík byl objeven až v polovině devadesátých let a hvězdný systém Luhman 16, třetí nejbližší známý hvězdný systém od Slunce (po Alfě Centauri a Barnardově hvězdě), vzdálený pouze 6,5 světelných let byl objeven až v roce 2013.