Úvodní foto: Nano Banana Pro

Nejsme odborníci na všechno – a nikdy nebudeme. Přesto se v době neomezeného přístupu k informacím stále častěji tváříme, že rozumíme klimatické změně, medicíně nebo technologiím lépe než lidé, kteří se jim věnují celý život. Tento text se ptá, kde končí zdravá skepse a začíná nebezpečná iluze vlastní neomylnosti, proč vzdělávání školou nekončí a co nás stojí odmítání odbornosti v rychle se měnícím světě.

Kdo je odborník?

Nechali byste svého zubaře nechat Vám operovat srdce? Nechali byste kvantového fyzika, aby vám fotil svatební fotografie? Troufli byste si vy sami na kompletní elektroinstalaci svého domu aniž byste byli elektrikáři? Pravděpodobně jste na většinu z těchto otázek odpověděli, že ne. Znamená to, že výše zmínění lidé jsou hloupí? Znamená to, že vy jste hloupí, když to nedokážete, nebo nevíte všechny technikálie, které by vás dovedly k úspěšnému cíli? 

Svět, ve kterém žijeme je velmi komplexní místo a porozumět byť jen jednomu drobnému detailu může být práce na několik životů. Existují vědci, kteří celý život zkoumají funkci jednoho proteinu a i přes hromadu publikací, které za sebou mají vědí, že jsou stále teprve na začátku bádání. Špičkoví vědci, jako jsou laureáti Nobelových cen jsou často považování za geniální osobnosti. Jistě by si nikdo z nás netroufl tvrdit, že jsou hloupí. Přesto si myslím, že nikdo z nás by po nich nikdy nechtěl, aby nám fotili na svatbě, pekli dort, dělali rozvody elektřiny v domu nebo aby nám operovali srdce. To však neznamená, že jsou ti lidé hloupí. Jedná se o kapacity ve svém oboru.

Už se nemusím vzdělávat

Dokončil jsem základní, střední či vysokou školu - už vím vše potřebné. S tímto nastavením funguje dnes ve společnosti mnoho lidí. Do jisté míry to evolučně takto bylo v pořádku. Dřív se stačilo naučit se lovit, bacit nepřítele kyjem po hlavě a vědět, které bobulky nejíst. Vše potřebné pro život jsme se naučili během dětství. To dnes již není možné. Podle psychoterapeuta Jiřího Ježka dnes za týden přijmeme tolik informací, jako středověký člověk za celý život. Tomu odpovídá i rychlost vývoje společnost a změnám v ní.

Svět dávno není tak stabilní jako býval ve středověku, kde se člověk naučil obdělávat pole a tomu se věnoval dokud ho nedohnal mor. Vzpomeňte si sami. Já jako dítě devadesátek si pamatuji dětství bez internetu, bez mobilů a prakticky bez elektronických her až do přelomu milénia. Tehdy jsem vyrůstal v době, kdy se začal rozšiřovat internet. Na stáhnutí písničky jsem čekal klidně i 30 až 60 minut. Dnes nepředstavitelné. Později jsme už rychleji sdíleli písničky přes infraport a následně Bluetooth. Tehdy jsem se rozhodl prozkoumávat, jak vlastně ten nově se šířící internet v česku vzniká. Kopírováním cizích zdrojových kódů jsem se učil kódovat vlastní weby. Tehdy neexistovaly žádné online tutoriály, žádný YouTube, žádná AI.

Když srovnám tyto počátky digitalizace v Česku s moderní dobou, tak je svět opravdu k nepoznání. Kdo tehdy zaspal, dnes jen s obtížemi chytá dech. Špičkové digitální technologie nabušené luxusními modely strojového učení máme všichni v kapse. Veškeré informace jsou doslova na dosah ruky. Dnes i člověk s nulovými znalostmi programování může tvoři webové aplikace a projekty na míru a realizovat tak své nápady s téměř nulovými náklady. Sám právě pracuji na novém vzdělávacím projektu Naturalium.cz, který má za cíl pozvednout české školství. Ještě před půl rokem jsem konzultoval cenu u programátorů a IT firem pro mnohem osekanější verzi, než ve skutečnosti budu spouštět. Ta se pohybovala okolo 1 - 5 milionů korun a doba realizace kolem 6 měsíců až 2 let. Dnes díky nástrojům strojového učení mám projekt téměř hotov po technické stránce a to za jeden jediný měsíc s investicí pouze mého vlastního času (večery a odpoledne po práci a víkendy). 

Proč o tom mluvím?

Vysokou školu jsem vystudoval v oboru fyziologie a imunologie. Magisterský titul jsem obdržel v rode 2020 a následně si doplnil vzdělání o pedagogické minimum. Každopádně bych si také mohl říct, že mám za sebou jak základní, tak střední, tak vysokou školu a i kurz v rámci celožitovního vzdělávání. Už toho učení se bylo dost, ne? Už přede musím vědět vše. Kdybych si tohle řekl, tak svůj projekt nebudu moct nikdy realizovat. Nikdy bych nezískal dostatečnou finanční podporu pro svůj projekt a sám bych nikdy nebyl schopen se do něčeho takového pustit. Musel jsem si přiznat, že se musím ještě něco naučit.

Školou vzdělávání nekončí

Co si mnoho lidí neuvědomuje je to, že školou vzdělávání opravdu nekončí. Moderní škola má poskytnout strategie, jak se vzdělávat v rychle se vyvíjejícím světě. Učitelé dnes připravují žáky na život, který vůbec netušíme, jak bude vypadat. Když jsem se v roce 2003 učil dělat své první weby, jen těžko jsem si dokázal představit, že budu své vize jen konzultovat s počítačem a ten je realizuje místo mě. Na tuto situaci mě škola připravit konkrétně nemohla. Bohužel mnoho z nás vyrostlo v systému, ve kterém se testovaly pouze znalosti a dovednost učit se věci zpaměti. Je nutné zmínit, že tyto principy ze škol poměrně rychlým tempem mizí.

Osnovy ve školách byly zrušeny a nahrazeny Rámcovými vzdělávacími programy už v roce 2004. To umožnilo školám netrvat pouze na faktech, pojmech a definicích. V Novém RVP, které se nyní testuje se klade ještě větší důraz na tzv. klíčové kompetence, které právě mají žáka vybavit dovednostmi pro budoucí svět. Umět s těmi informacemi, které se na nás valí pracovat. Umět hledat vhodné strategie učení se, rozvíjet dovednost adaptovat se na nové prostředí a čelit novým výzvám. Podporuje v dětech podnikavost a schopnost se o sebe skutečně v budoucnu postarat.

Jako učitel, který je aktivně na plný úvazek v tomto systému vidím, že se změny dějí a je mnoho učitelů, kteří nový způsob vzdělávání předávají i do dalších škol a inspirují se vzájemně. Takoví učitelé jsou mimo jiné oceňováni také v rámci ceny Global Teacher Prize Czech Republic. Změna se děje. Co ale s generací, která je již mimo školství?

Já vím všechno nejlíp

Jak jsem psal již dříve. Ani nositel Nobelovy ceny za medicínu vám pravděpodobně neudělá tu nejhezčí uměleckou fotografii ze svatby. Stejně tak nemůžeme chtít po sobě samých, abychom rozuměli fotografii, virologii, změně klimatu, nádorové biologii, konstrukci raketových motorů nebo tomu jak fungují kvantové počítači a 5G sítě. Přesto hromada z těchto témat je na internetu dost bouřlivě komentována lidmi, kteří jsou naprosto mimo tento obor. Jsou ochotni se za nebezpečnost 5G sítí bít a zapalovat sloupy nebo hádat se hodiny o tom, že ke změně klimatu nedochází, protože na to nemáme data, a že posledních 100 let je nic v měřítku země.

Vězte nebo ne, ale za každým vědeckým konsenzem jsou roky výzkumů stovek a tisíců odborníků na toto konkrétní téma. Máme v oceánech vzorky stovek let starých korálů, ze kterých lze krásně vyčíst koncentrace látek v atmosféře či teplotu moří, máme sedimenty hornin nebo ledovců, ze kterých dokážeme vyčíst podnebí miliony let nazpět. Víme, že v období nástupu dinosaurů na planetě probíhaly obří deště po dobu cca 2 milionů let. Těch dat je opravdu mnoho. A pokud se vědci shodují na tom, že v současné době ke klimatické změně dochází vlivem člověka, tak ano, dochází k tomu vlivem člověka.

Příroda si poradí

Ano, příroda si poradí. Sám naprosto miluji větu Iana Malcolma z Jurského parku "Život si najde cestu." Život je velmi adaptabilní jako celek. Samotné ekosystémy a jednotlivé druhy konkrétně jsou však velmi křehké. Pokud se budeme k planetě chovat tak, jako doposud a budeme zavírat oči a tvrdit, že se nic neděje navzdory datům, které máme, tak narušíme i ten svůj ekosystém. Smeteme ze Země celý náš druh a hromady dalších druhů, které se adaptovaly na toto prostředí vezmeme s sebou. 

Planeta se obnoví, život nabyde novou formu adaptovanou na nové klima planety. MY už však nebudeme jeho součástí. A proč? Protože jsme si nebyli schopni přiznat, že nejsme odborníci na klima, že ani politici, které volíme nejsou odborníci na klima. Volili jsme podle toho, co bude jednodušší pro nás - zachovat si blahobyt a hlavně ani o korunu víc neinvestovat do záchrany planety, jediného domova, který máme. 

Rétorika současných politiků je směřována k vyostřování nálady ve společnosti, vyvolávaní emocí, vyvolávání strachu. To na lidské emoce funguje mnohem lépe, než když ukazujeme cestu, jak by to šlo byť za předpokladu, že firma budou muset inovovat. My dnes máme technologie, jak získávat čistou energii, u většiny výrobků máme alternativy k plastům, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Jediné, co nás dělí od změny je naše pohodlnost a to, že se rozhodujeme na základě strachu, který v nás politici vyvolávají, aby mohli být u moci. Přestáváme pak věřit odborníkům a věříme nesmyslům z úst lidí, kteří o tématu neví o nic víc než vy. A my dospělí máme problém si připustit, že něčemu opravdu nerozumíme, a že bychom se měli spolehnout na rady odborné vědecké komunity, která své rady opírá o reálná data. Nikoliv o emoce. My už jsme přece opustili školu, už víme všechno,... nebo ne?