V polovině dubna 2019 se na Měsíci pokusil přistát izraelský modul Berešít. Sonda manévr nezvládla a zřítila se na povrch této družice.
Mezi ostatním vybavením na své palubě vezla také náklad obsahující tisíce drobných tvorů, kterým říkáme želvušky. Tito tvorové (viz obrázek) jsou známí především pro svou odolnost v extrémních podmínkách (již dříve jsme o nich na Science Reveal psali). Dokáží přežít při teplotách blížících se absolutní nule (teplota při niž teoreticky ustane pohyb atomů) v kapalném heliu, naopak vydrží také opakované zahřívání až na +150 °C. Také jsou vysoce odolné vůči radioaktivnímu záření. Teoreticky by tak mohly přežít také vytavení podmínkám panujícím na povrchu Měsíce.
Nicméně se nemusíme bát, že by se želvušky na Měsíci přemnožily nebo jej celý osídlily. Tito tvorové byly na místo dopraveni v dehydrovaném stavu. V takovýchto podmínkách jsou ve stádiu takzvaného zapouzdření a jejich metabolismus je utlumen na minimum. Vědci testovali, že i želvušky, které byly v tomto stavu zapouzdřené po dobu desíti let se bez problému opět probudily k životu po nastolení příznivých podmínek.
Díky proteinům, které chrání DNA želvušek proti rozpadu vlivem záření je tak možné, aby v kosmu přežili po dobu několika desítek let a možná i déle.
Želvušky nejsou kosmu vystaveny poprvé. V letech 2007 a 2011 byly želvušky vystaveny všemu, co vesmír nabízí: přímé radiaci, vysokým teplotám i vakuu. Po návratu na Zemi se většina vrátila k aktivnímu životu: svedly přijímat potravu, růst i rozmnožovat se. Samice kladly vejce normálního tvaru, která se byla schopna vylíhnout, a novorození jedinci byli zcela normální.
