Nová studie vychází z poznatků studie, která byla provedena z etických důvodů na zvířatech. Nicméně fyziologie vývoje savců je velmi podobná napříč druhy a poznatky z ní lze aplikovat i na člověka. Studie poukazuje na to, že stres dítěte během raného vývoje způsobuje větší fyziologické změny v mozku než úrazy hlavy během dětství.
Samotného efektu si navíc vědci původně všimli na lidech samotných, když zkoumali, jestli stres může vést ke zhoršení dopadů úrazů hlavy. Nicméně získané statistické údaje ukazovali na to, že stres sám o sobě má na mozek horší dopady než úraz. Vědci si svou hypotézu potvrdili experimentálně na laboratorních zvířatech.
Stres je v našich končinách často dost bagatelizován a často zaznívají argumenty, že je třeba děti zocelovat apod. Nicméně už delší dobu víme o souvislosti mezi inklinaci k drogám, poruchám chování nebo vzniku psychických onemocnění vedou stresové zážitky z dětství. Stres není radno podceňovat.
Studie na potkanech prokázala, že u jedinců vystavených v mládí stresovým situacím docházelo v mnohem větší míře ke změnám aktivace mnoha genů. Změn bylo mnohem více než by bylo možné dosáhnout úrazem hlavy. Stres u vyvíjejícího se mozku je tak velmi silným faktorem.
Stresovaná skupina potkanů, která se dožila dospělosti vykazovala větší tendenci vydávat se do otevřených prostor, prostory, kde se potkani běžně cítí zranitelní. Mají tedy vyšší tendence riskovat. To je v korelaci i s lidskými jedinci, kteří se méně bojí hazardovat s návykovými látkami.
Roli hraje i doba, po kterou jsou děti vystavovány stresu a je tedy třeba se dětskými traumaty seriózně zabývat a řešit je. V ideálním případě jim i předcházet.
Zdroje k hlubšímu bádání
Early-life stress changes more genes in brain than a head injury
