Science Reveal jsem se snažil držet 5 let mimo politiku. Nicméně se jedná o vzdělávací platformu, a současná situace ve školství se tak silně dotýká i tohoto projektu. Snažíme se vzdělávat veřejnost, motivovat učitele a připravovat pro ně aktivity, aby probudili a podpořili nadšení pro vzdělávání se u dětí. Jenže tohle je nyní v ohrožení. Sám pracuji v soukromé škole, na kterou změny nebudou mít vzhledem k rozdílnému financování vliv, avšak i naše škola se snaží hledat a vyvíjet nové metody, které si veřejné školy přebírají, a jde nám tak o kvalitu na všech školách, a ne jen na naší.
V posledních letech jsme velmi mnoho investovali do reformy školství. Máme nově, moderně pojatou informatiku, schyluje se k tomu, že v 1. až 3. třídě zmizí známkování a zavedeme formativní hodnocení. Loni se pilotovalo Vysvědčení Jinak. Inkluze dopomohla k tomu, že jsou žáci dnes mnohem tolerantnější a respektující vůči odlišnostem, a současně díky skvělé práci asistentů pedagoga nijak neklesla úroveň výuky. Tandemová výuka na mnoha školách umožnila individuálnější přístup k dětem a snadnější propojování předmětů. Mnoho hodin je děleno na poloviny, což umožňuje zdokonalování zejména v jazycích nebo prohlubování zájmu dětí v seminářích. Také role psychologů na školách výrazně stoupla a děti se nebojí říkat si o pomoc.
Mnoho z toho je nyní v ohrožení. Premiér Petr Fiala tvrdí, že stávce ve školství nerozumí a neví, o co školám jde. Což je velmi smutné vzhledem k tomu, že kritika školských odborů je stále stejná a je veřejně dohledatelná a sporné body se řeší už měsíce. Tvrdí, že učitelé dostanou 130 % průměrné mzdy, a nemají si tedy na co stěžovat. Problém je v tom, že tarifní (garantovaná složka) učitelských platů se nijak nezmění. Ředitelé dostanou 130 % průměrné mzdy na platy pedagogických pracovníků (vztažené k roku 2022). V roce 2024 tak půjde o 113 % průměrné mzdy. Nicméně je jen a pouze na ředitelích, jak s financemi naloží a kdo je dostane.
Do školství bude sice investováno o něco více financí než dříve, ale je nutné si uvědomit, že se zvyšuje množství dětí ve školách, a tím i finanční náročnost. Proto bohužel avizované zvýšení není dostatečné.
Navíc hlavním problémem je, že další opatření má snížit o 2 % platy neučitelských pracovníků školy, kteří jsou již nyní vysoce podhodnoceni. Například školní psycholog bere v průměru 31 600 Kč hrubého. Průměrný plat psychologů v rámci celé republiky je však 43 600 Kč. Tedy o 12 000 Kč vyšší. Spousta škol tak školního psychologa vůbec nemá. Není proto divu, že podle posledních studí 40 % žáků 9. ročníků vykazuje známky deprese a úzkostí. Sehnat kvalitního psychologa do škol není zrovna nejjednodušší, a už vůbec ne za současné finanční ohodnocení, které se nyní má ještě snižovat. Navíc psychologům nestačí vystudovat pouze vysokou školu, ale musejí absolvovat také výcvik, který stojí od 300 000 Kč výš a hradí si jej psychologové sami. Ředitelé tak nemají jinou možnost než vzít z financí na platy pedagogů a přesunout je na platy nepedagogických pracovníků.
Před lety se školství vydalo směrem inkluzivních škol a inkluzivní pedagogiky, kde nabízíme stejné příležitosti všem žákům bez ohledu na sociální zázemí, původ, postižení, příslušnost k menšině. Vznikly tak školy s obrovskou diverzitou dětí, kde se již nevyčleňují žádné skupiny lidí, o kterých se nemluví. Žáci potom vnímají svět tak, jak skutečně je, a lidi takové, jací skutečně jsou, a nezavíráme je do sociálních bublin. Vychováváme žáky k respektu, toleranci a otevřenosti. To se však často neobejde bez přítomnosti asistenta pedagoga ve třídě.
Asistent věnuje individuální podporu dětem, které potřebují jiný přístup, znovu dovysvětlit, nasměrovat. Kdyby byl učitel v třídě s více žáky se specifickými potřebami sám, tak by zdaleka nestihl naplnit potřeby všech žáků a žáci by nebyli schopni zažívat úspěch, což je klíčové pro udržení nadšení ze vzdělávání a touhy po dalším poznání. V současné době je průměrný plat na této nezbytné a klíčové pozici 18 500 Kč hrubého. Asistent pedagoga je ve třídě po většinu času a má možnost i na druhém stupni pozorovat vztahy ve třídě a tmelit kolektiv či řešit krizové situace. A ano, i asistentům pedagoga by měl být podle plánů ministerstva snížen plat o 2 %.
Navíc se mají změnit pravidla pro přidělování a financování asistentů pedagoga, což by mohlo vést k tomu, že na některých školách asistenti vymizí úplně. Nyní určují potřebu asistenta poradenská pracoviště, v budoucnu by měl být přidělován podle počtu tříd, jejich naplněnosti a počtu školáků s omezeními. Tedy téměř bez jakéhokoli odborného posouzení.
Dalšími zaměstnanci, kterým bude plat snížen, jsou školníci, kteří se starají o chod školy, školní kuchařky, uklízečky a další profese. U všech platí podobná paralela, že mimo školství by měli plat už nyní vyšší, a jeho další snižování opravdu nedává smysl. Ministr Bek zvažuje převedení financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele. Těmi jsou však většinou obce, které tvrdí, že v rozpočtu nemají prostor převzít toto financování na sebe. Tedy nic z toho není pevně dojednáno.
Dalším plánem je zrušení neobsazených míst nepedagogických pracovníků. Zde nastává další kámen úrazu. Protože finance z neobsazených míst jsou často využívány na zvýšení platů těch, kteří jsou ochotni pracovat i v menším počtu lidí, pod vyšším nasazením, a dělat tak de facto práci za dva. Ve chvíli, kdy budou tyto finance škrtnuty, tak odejdou i tito pracovníci, kteří za snížený plat půjdou do jiného odvětví.
Když upustíme od snižování platů zaměstnanců, dalším opatřením je snížení takzvaných PHmax. Hodnota PHmax představuje maximální týdenní počet hodin vyučování v rozsahu podle rámcového vzdělávacího programu, financovaný ze státního rozpočtu.
Zdroj: Učitelská platforma
V praxi by to znamenalo, že se může na některých školách zrušit dělení tříd na skupiny – informatika, jazyky apod. Dále by to vedlo k rušení seminářů, o které není takový zájem, že by se naplnila celá třída. Bek prezentuje, že máme nejméně dětí na učitele, což může vést k tomu, že oproti jiným zemím učitelé v Česku téměř nic nedělají. Jaká je realita?
Podle zprávy Organizace pro hospodářskou soutěž a rozvoj učitelé v Česku odpracují 1688 hodin ročně. V Polsku je to 1432, v Estonsku 1540, ve Francii 1607 apod. Co se týče času stráveného přímou pedagogickou činností (čas, kdy je učitel přímo s dětmi ve škole), tak jsme na tom srovnatelně se Slovenskem, Německem nebo Estonskem, naopak méně času s dětmi přímo ve výuce tráví Poláci, Norové nebo Japonci. Výrazně více času tráví s žáky Skoti, avšak ti tráví nepřímou pedagogickou činností pouze 37 % pracovní doby, oproti Čechům, kteří nepřímou pedagogickou činností tráví v průměru 66 % pracovní doby. Na české učitele je tak kladena obrovská míra administrativy, která na učitele v zahraničí kladená není.
Když se pak podíváme na srovnání platů učitelů v jednotlivých zemích OECD, tak se držíme na chvostu. V sousedním Německu je průměrný učitelský plat téměř 180 000 Kč měsíčně, v Lucembursku se plat přehoupl přes 200 000 Kč měsíčně a v Nizozemí 160 000 Kč měsíčně. Přitom sám premiér Petr Fiala si nedávno ověřil, že v Německu mají i v absolutních hodnotách některé potraviny levnější než u nás. V Česku, kde je na učitelskou pozici vyžadováno vysokoškolské vzdělání, tak nedosahuje nástupní ani průměrný plat ani zdaleka průměrnému platu vysokoškoláka.
Pokud se tedy chceme srovnávat se zahraničím, bylo by fér uvést všechny faktory. Navíc si nemyslím, že je třeba neustále odkazovat na to, jak to mají v zahraničí. České školství má potenciál na to stát se vzorem. Ukázat právě ostatním zemím, že školství se může změnit. Že můžeme být novým vzorem pro Evropu nebo i svět. I přes obrovské podhodnocení školství, kde chybí vybavení, platy jsou výsměchem a kde se potýkáme s řadou dalších problémů, se školství neuvěřitelnou rychlostí vyvíjí.
Máme tandemy, máme asistenty, aplikujeme zážitkové vzdělávání, badatelskou výuku, spolupracujeme s univerzitami, do školství aktivně vstupují firmy, Akademie věd nabízí stáže pro žáky, v rámci projektů Erasmus cestujeme po světě. Žáci mají možnosti, o jakých se nám i dřívějším generacím ani nesnilo. Ale pokud budeme stále školám házet klacky pod nohy a školy nebudou mít oporu ani ve vlastním ministerstvu, tak ničeho nakonec nedosáhneme a i těm nejnadšenějším pedagogům, asistentům, psychologům, ředitelům a dalším dojdou síly.
Učitelé a školy nestávkují pro vyšší vlastní platy, ale za to, aby bylo možné udržet školství minimálně tam, kde je. Protože zvláště dnes, v době informačních válek, umělé inteligence a obrovského technologického vývoje je školství tou nejdůležitější zbraní k udržení demokracie. Musíme společně naučit budoucí generace přežít v tomto rychlém světě, orientovat se a naučit se celoživotně vzdělávat a kriticky myslet. Doufám, že se tento článek dostane k panu ministru nebo k panu premiéru, a ti již nebudou tvrdit, že nevědí, proč školy stávkují.
Netvrdím, že pokrok, který popisuji výše, urazily všechny školy, ale mnoho ano. A pokud chceme, aby se postupně transformovaly všechny školy z dob Marie Terezie do 21. století, pak je třeba tomu obětovat i finance a dát jim podporu. Snižováním kvality a podpory a svazováním rukou toho opravdu nedocílíme, pane ministře.
