Na první pohled je naše kůže jen ochranný obal. Ale pod mikroskopem se z ní stává živoucí ekosystém – plný mikrobů, které spolu soupeří, spolupracují... a někdy nás i chrání.

Jedním z těchto strážců je nenápadná kvasinka Malassezia sympodialis. Většina z nás o ní nikdy neslyšela – a přitom žije přímo na nás. Tato houba se živí kožním mazem a přitom tiše chrání náš organismus před jedním z nejnebezpečnějších bakteriálních zabijáků současnosti: Staphylococcus aureus.

Boj na mikroskopické frontě

Tým vědců z Univerzity v Oregonu vedený evoluční bioložkou Caitlin Kowalskiovou si všiml, že zdravá pokožka si se stafylokoky obvykle poradí sama. Jak je to možné?

Pátrání je zavedlo ke kyselině 10-hydroxypalmitové – běžné látce, která však za určitých podmínek působí jako silné antibiotikum. Ve světě Petriho misek je téměř neškodná. Ale v kyselém prostředí lidské kůže... se mění v bakteriální jed.

Tato kyselina vzniká jako vedlejší produkt metabolismu právě Malassezia sympodialis. Vědci potvrdili její přítomnost v kožních biopsiích a v laboratoři ukázali, že při kontaktu s ní stafylokoky ztrácejí životaschopnost až stonásobně během pár hodin.

Diagram produkce 10-HP (10-hydroxy palmitic acid - kyselina 10-hydroxypalmitová) houbou M. sympodialis. (Kowalski et al., Curr. Biol., 2025)

Přírodní antibiotikum, které tu bylo celou dobu

Objev připomíná hledání pokladu přímo pod vlastním domem. Nešlo o novou, dosud neznámou látku – ale o známou kyselinu, jejíž síla byla přehlížena kvůli nevhodným laboratorním podmínkám.

Je to připomínka, že naše tělo není jen pasivním hostitelem infekcí, ale aktivní arénou mikrobiálních bitev. A že příroda často zná řešení dávno před námi – jen je třeba se dobře dívat.

Další výzkum se zaměří na to, proč si některé stafylokoky vyvinuly vůči této látce odolnost a jak jim v tom zabránit. Možná jsme tak právě objevili nový směr vývoje antibiotik – inspirovaný samotnou kůží.

Zdroje k hlubšímu bádání

Skin mycobiota-mediated antagonism against Staphylococcus aureus through a modified fatty acid