Medicínské jehly jsou malý zázrak. A teď ani nemluvím o tom, že díky nim můžeme dávat potenciálně život zachraňující vakcíny a léky. Mluvím o jehlách jako takových. Jen si vezměte – malinká trubička s ještě menší dírkou, odolná a naprosto hladká a ostrá. Jak se taková věc dá vůbec vyrobit?

Na vrtání rovnou zapomeňte. Tak tenký a dlouhý vrták by se rychle buď zlomil, nebo spálil. Odpovědí je zdánlivě kouzelná technologie zvaná tažení. Na začátku je trubka – o něco větší než jehla – se zkoseným koncem. Taková trubka se postupně několikrát protahuje mezi otvory (tažnicemi) a trny, čímž se zmenšuje a prodlužuje. Po každém průchodu mezi tažnicí a trnem se musí ohřát a nechat vyžíhat. Jinak by totiž při dalším tažení praskla (proč, to si povíme někdy příště).

Na konci procesu (který může kvůli nutnému žíhání trvat i několik dní) je dlouhá a tenká trubička. Ta se ve stroji rozlomí na několik kratších a ty pak putují na broušení. Brousí se natřikrát, pokaždé jinak natočené, aby vznikl skutečně ostrý hrot.

Výsledkem je pak mrňavá ostrá jehla, kterou všichni známe a milujeme. Tak co, těšíte se na další odběr krve nebo očkování? Věřím, že ano. Nejenže je to dobře pro vaše zdraví, ale zároveň můžete obdivovat technologický um stojící na vznikem toho fascinujícího nástroje.

Zdroje k hlubšímu bádání:

1. How it's made: Hypodermic Needles
3. NOVOTNÝ, Jiljí et al. Technologie I: (slévání, tváření, svařování a povrchové úpravy). Vyd. 2. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. 227 s. ISBN 80-01-02351-6.