Vědci z University of East London představili revoluční koncept „obranného zdivočení“ (defensive rewilding), který nabízí elegantní řešení současného globálního dilematu mezi investicemi do zbrojení a ochranou klimatu. Podstatou je promyšlená úprava krajiny tak, aby zároveň sloužila jako neprostupná bariéra pro nepřátelskou techniku a zároveň fungovala jako bohatý ekosystém. Strategicky vysázené lužní lesy, obnovené mokřady a husté porosty mohou v případě konfliktu zastavit postup invazních vojsk efektivněji než betonové valy, přičemž v době míru masivně pohlcují uhlík a obnovují lokální biodiverzitu.
Tento přístup mění vnímání krajinného inženýrství z čistě estetického či ekologického na prvek národní bezpečnosti. Propojení zájmů armády a environmentalistů umožňuje efektivnější čerpání finančních prostředků, které již nemusí být striktně rozděleny mezi „zbraně“ a „klima“. Praktický význam spočívá ve vytváření odolné, multifunkční infrastruktury, která nevyžaduje nákladnou údržbu, a přitom poskytuje trvalé benefity v podobě zadržování vody v krajině, zmírňování vln veder a vytvoření přirozených překážek, které jsou pro moderní senzory a drony mnohem hůře čitelné než klasické fortifikace.
