Z Jurského parku se pomalu stal opravdu kultovní film a to i přes nepřesnosti, které se v něm objevily. Je nutné dodat, že mnoho informací bylo ve filmu upraveno záměrně, aby byl akčnější a dramatičtější. Spousta informací se tak v něm liší i od své knižní předlohy, kterou velice doporučujeme. Také je nutno dodat, že knižní předloha vyšla již před 30 lety a film o pouhé 3 roky později. Od té doby se naše poznání dinosaurů o mnohé informace rozšířilo.
Co bylo ale špatně na vyobrazení velodiraptora, který byl jedním z ústředních dinosaurů? No, vlastně všechno. Filmový velociraptor se podobal spíše tvoru, který se jmenuje deinonychus. Minimálně svou velikostí.
Velociraptor byl totiž velký přibližně jako dnešní menší krocan. Připadá vám to srovnání úsměvné? Tak si takového malého raptora představte opeřeného. Ano, opeřený a dravý krocan dorůstající výšky max 80 cm. Tak by se dal označit.
Další hojně zmiňovaná informace ve filmu se týkala způsobu lovu, kde tvrdí, že velociraptoři lovili ve smečkách. Poslední výzkumy ukazují na to, že potrava mláďat a dospělců se značně liší. To znamená, že ve smečkách lovit nemohli a žili spíše samotářsky. Jinak by se mláďata živila potravou, kterou uloví jejich starší členové smečky a v průběhu života by se příliš neměnila.
Důvodem k tomu si myslet, že lovili ve skupinách byl fakt, že byli schopni ulovit větší potravu než jsou oni sami. Okazuje se však, že i malý raptor byl opravdu silným a agresivním tvorem, ze kterého i přes svůj vzhled (nebo možná i díky němu) šla opravdová hrůza a dokázal tak zdolat i většího protivníka.
Michael Crichton ve svém románu také zmiňuje, že se jedná o sprintery, kteří by mohli soupeřit s dnešními gepardy. Nicméně nejnovější studie jejich anatomie poukazuje na maximální možnou rychlost okolo 40 km/h. Člověk by jim tak pravděpodobně neutekl (pokud nejste Usain Bolt) .
Ani s inteligencí na tom nebyli tak dobře jako jejich knižní a filmové vyobrazení. Sice vzhledem k poměru velikosti těla měli relativně velký mozek, inteligencí se však nelišili od dnešních velkých kočkovitých šelem a v tehdejší době nikterak nevyčnívali.
A co děsivá scéna, kdy si velociraptor byl schopen otevřít dveře do kuchyně pomocí kliky? Tady mu tolik nepřekážela inteligence (i kočka domácí se dokáže naučit otevírat dveře pomocí kliky), ale spíše jeho anatomie. Anatomie mu umožňovala mít dlaně prakticky neustále otočené směrem k sobě (jako byste se chystali tleskat. Celé končetiny pak spíše připomínaly křídla.
Překvapila vás informace o opeřeném velociraptorovi? Ono ve skutečnosti měla většina dinosaurů pravděpodobně peří. Není se čemu divit. Vždyť dinosauři žijí mezi námi dodnes a každý den na ně narážíme.
Ano mluvíme o ptácích. Ti jsou skutečnými následovníky dinosaurů a mají mnohem blíže k takovému tyranosauru Rexovi než třeba k tehdejším ptakoještěrům. Ale o tom si povíme zase někdy v budoucnu. Ale prozatím si zkuste představit, jak vypadají ptáci bez peří.
