Tento „nový“ poznatek není ani tak zcela novinkou, jako spíše výsledkem nové studie zkoumající záznamy 
velrybářských lodních deníků 
za poslední dvě století.
Lidé si často lámali hlavu proč se velryby 
nechají lovit, když se řadí mezi jedny z nejinteligentnějších stvoření na světě. Odpověď je jednoduchá. Lovit se nenechali.
Ze záznamů se ukázalo, že úspěšnost lovu velryb během pár let od jeho odstartování klesla o 58 %. To poukazuje na fakt, že velryby 
mezi sebou začali sdílet informaci o tom, co se děje a ze svých chyb při prvním setkání s našim druhem 
se dokázali rychle poučit.
Do 19. století byly prakticky jedinými predátory vorvaňů obrovských kosatky. I proti těm se naučili kolektivně bojovat a bránit. Nicméně strategie, která fungovala proti podmořským predátorům člověku naopak usnadnila jejich lov. Museli si tak vyvinou nové mechanismy obrany i proti lidem.
Místo zaujímání kruhové formace, která byla účinná proti kosatkám se vorvani rychle naučili plavat směrem proti větru, který lodím 
v 19. století znemožňoval skupinu vorvaňů dohnat.
Nyní však proti současným lidským technologiím 
tito kytovci nemají příliš šancí. Oceány jsou obrovským tempem devastovány rybolovem, znečištěním a provozem samotným. 
Velrybám tak hrozí nedostatek potravy, nebezpečí srážky s lodí či největším problémem pro ně je i zvukový smog, se kterým toho příliš udělat nemohou.
Zdroje k hlubšímu bádání
Adaptation of sperm whales to open-boat whalers: rapid social learning on a large scale?
