Ačkoliv se lidé často povyšují nad ostatní živočichy, se kterými sdílíme naši planetu, tak nejsme vlastně moc odlišní. Poukazuje na to i výzkum Jane Goodall, která pozorovala Šimpanze od 60. let minulého století a jejich studiu se věnuje dodnes.
Tehdy ji zarazila událost, která ji dost připomněla lidské chování. V kmenu, který pozorovala zemřel dominantní samec a skupina se následně rozpadla na dvě části podle míry sociálních vztahů. Obě skupiny se rozdělily a jedna šla na sever, druhá na jih. To by ovšem nebylo nic zvláštního. To nejděsivější příšlo až o tři roky později.
Ze severní skupiny vyrazili zdraví samci na útok do jižního kmene, kde cíleně zabili dominantního samce. Z jeho smrti projevovali obrovské nadšení. Celý akt se jim zalíbil natolik, že nájezdy pokračovaly. Postupně zabili všechny samce a některé děti z jižní skupiny. Zároven pozorovali znásilnění samic jižního kmene samci ze severního kmene.
Vidíte v tom podobu v lidském chování? Ano pravděpodobně došlo ke konfliktu, který by se dal klidně považovat za cíleně řízenou válku, která se od lidí lišila pouze použitými zbraněmi.
Mnoho vědců bylo skeptických vůči vyjádření Jane Goodall a tvrdili, že jen promítá lidské chování do chování zvířat a pozorování má zkreslené. Nicméně tento incident se udál v 70. letech 20. století a následně byl pozorován v podobné variantě několikrát i později.
Příroda opravdu není tak romantickým místem, jak se o ní občas básní, ale je to kruté místo, kde jde neustále o přežití. A lidé jsou jen dalším prvkem v tomto krutém mechanismu. A nejsou o nic lepší než agresivní šimpanzi z výše zmíněného incidentu. Bohužel lidé mají potenciál vymanit se z pudových potřeb díky svému mozku, ale jen málokdy toho opravdu využijí.
