Úkaz, za kterým lidé cestují daleko na sever se včerejší večer objevil také nad obzorem České republiky. Zcela výjimečně jsme mohli spatřit polární záři i na území jižní Moravy, kde byla vidět i v obydlených oblastech jako je Brno.
Polární záře vzniká v atmosféře ve výšce cca 80 km (v tzv. ionosféře, tedy oblasti s vysokou koncentrací iontů a volných elektronů) a může zasahovat až do výšky několika stovek kilometrů. Je způsobena zvýšenou aktivitou slunečního větru, který interaguje s magnetosférou Země. Vyšší rychlost slunečního větru vede k intenzivnější polární záři.
Světlo polární záře je způsobeno srážkou elektricky nabitých částic slunečního větru s atomu kyslíku nebo dusíku v horních vrstvách atmosféry. Těm je při této srážce dodána energie (jsou excitovány či ionizovány). A této energie se zbavují právě tak, že vyzáří světlo.
Barva samotná je pak dána prvkem, který je takto excitován a nadmořskou výškou. Například atomy kyslíku ve vyšších výškách emitují červené světlo (díky nižší hustotě mají víc času k vysvícení než při vyšší hustotě, kde dochází k více srážkám) a naopak v nižších výškách převažuje zelené světlo (o nižší vlnové délce). V ještě nižších vrstvách pak převládne světlo emitované dusíkem (modrá, fialová a červená).
Pravděpodobnost barev polární záře je taková, že nejběžnější je zelená, následuje růžová, směs červené a zelené, čistě červená, žlutá (tvořena směsí zeleného a červeného světla), a nakonec čistě modrá, která je nejvzácnější.
Místa, kde se polární záře objevuje nejčastěji a jsou tak vhodná v zimních měsících na dovolenou jsou například oblasti v Laponsku (sever Finska, Norska a Švédska), souostroví Špicberky, Faerské ostrovy, Reykjavík a další území na severu v oblasti 10°až 20° od geomagnetického pólu Země. Při intenzivnějším slunečním větru však může polární záře zavítat i do České republiky, jako jsme mohli vidět včera.
