Sbíráním slavných veselých fazolek bylo jednu dobu posedlé celé Česko a téměř neexistovala domácnost, kde by minimálně jedna nebyla. Získat jste je mohli s nápoji Jupí, ale daly se koupit i samostatně. Sbíraly se, vyměňovaly se, prodávaly se k ním i speciální dráhy,… Byl to prostě hit. Kde se tento nápad vzal?
Nejedná se o žádný geniální výmysl lidí. Skákací fazolky si příroda vyrobila sama v Mexiku a jak už to bývá, lidé se v přírodě pouze inspirovali. Fazolky rostou na keři jménem Sebastiania pavoniana. Ano jedná se o keř a ne bylinu. Tedy nejde o luštěninu jakou jsou skutečné fazole, které si dáváme do polévky nebo burrita.
Rostlina jako své plody tvoří tvrdé samostatné tobolky, které na první pohled mohou připomínat spíše drobné oříšky než fazolky. Samy o sobě však ničím zvláštní nejsou. To, co jim dalo světovou proslulost bylo až jejich napadení. Napadení doslova noční můrou – Cydia saltitans – známou také jako jumping bean moth – tedy můra skákajících fazolek.
Tento noční motýl totiž klade svá vajíčka právě na tento strom a její larvy si zalezou dovnitř plodů, kde mají dostatek potravy a především dokonalý úkryt před okolím. Plod postupně zevnitř vyjídají. Larva může v plodu žít i několik měsíců a pokud se v něm objeví díra, tak ji opraví svým hedvábím.
To nejzajímavější se začne dít po zahřátí tobolky. Larvy se obávají dehydratace a snaží se vždy přemístit z nepříznivých podmínek – zejména z tepla. Pokud tedy fazolky zahřejeme v dlani nebo na ně posvítíme reflektorem, čímž zvýšíme teplotu tobolek, začnou larvy cukavým pohybem tahat za hedvábné provazce uvnitř „fazolky“ a škubavým pohybem se pokusí přemístit i s celým domečkem do optimálnějšího prostředí.
Právě tímto způsobem si vysloužily své jméno. Nepředstavujte si však bůh ví jak velké skoky, jedná se spíše o cukavé pohyby, ale i ty dovedou velmi překvapit. Podívat se na ně můžete v přiloženém videu:
Pokud má larva optimální podmínky po dostatečně dlouhou dobu (jedná se především o ideální vlhkost), pak se začne připravovat na svou metamorfózu (proměnu na dospělce). Nejprve si vyhlodá dostatečně velký otvor do skořápky, aby se jako dospělec dostala ven (dospělá můra totiž nemá zuby a zůstala by v plodu uvězněna). Je tak pěkné vidět, že i hmyz myslí na svou budoucnost.
Následně larva vyžere celý obsah plodu a zakulí se do kokonu – kokonem také uzavře vyhlodaný otvor v plodu. Během fáze kukly se už fazolka nijak nepohybuje a tvor věnuje všechnu svou energii pouze přeměně celého těla z housenky na motýla. Jako dospělec pak má prakticky jediný úkol – rozmnožit se. Žije totiž jen pár dní.
Znali jste tento příběh za skákajícími fazolkami? Co pro vás bylo nové? Napište nám.
Hlubší bádání
Study: Mexican jumping beans use random walk strategy to find shade
The King And Queen Of Hopping Seeds
THE GENERA OF EUPHORBIACEAE IN THE SOUTHEASTERN UNITED STATES
