A je to tu! Fanklub želvušek se vrací na scénu. Že jsou želvušky (Tardigrada) jedny z nejnezničitelnějších organismů za světě jste mohli zjistit už v předchozích článcích na Science Reveal. Jejich četné strategie přežití dělají z želvušek dokonalé superhrdiny odolávající tlaku, nedostatku vody, potravin, vzduchu, ale i nebezpečnému záření.
Mikroskopičtí superhrdinové
Právě o odolnosti želvušek vůči záření vědí vědci už roky. Želvušky zvládnou přežít až 1000 násobnou dávku gama záření než by zabilo dospělého člověka a to i přes fakt, že jsou velké asi 0,1 mm. Želvušky se jen v klidu oklepou a jdou si po svých šesti nožičkách životem dál jako by nic.
Původně se vědci domnívali, že si želvušky jako obranu před zářením tvoří proteiny pomocí genu Dsup, ale v laboratorních podmínkách i přes vysokém ozařování gama paprsky nedošlo k aktivaci tohoto genu. Naopak DNA utrpěla závažná poškození. Záření totiž způsobuje závažné změny (mutace) v genetické informaci všech živočichů. U většiny to však vede ke vzniku nádorů či rovnou smrti.
Dokonalí opraváři DNA
Želvušky mají neuvěřitenou schopnost opravovat svou DNA, ta byla do 24 hodin od vystavení kompletně opravena. Vědci následně přenesli část DNA želvušek do bakterie e. coli (bakterie, které s námi žijí v symbióze v našem trávicím traktu). Když takto ovlivněné e. coli ozářili, vykazovaly stejnou míru regenerace jako želvušky. U neovlivněných bakterií nebyla taková míra opravy pozorována.
Želvušky se tak pravděpodobně nesoustředí na tvorbu fyzické bariéry či jiné mechanické ochrany, ale sází na to, že si dokáže svou DNA, i po bombardování gama zářením, samostatně a plnohodnotně opravit. Tohle je v přírodě poměrně vzácná strategie. Nicméně dává želvuškám pocit opravdové nesmrtelnosti. Nicméně vědci hodlají ve výzkumu pokračovat a odhalit konkrétní dráhy a přesné mechanismy k pochopení celého procesu.
Zdroje k hlubšímu bádání
Radiation Tolerance in Tardigrades: Current Knowledge and Potential Applications in Medicine
