Vědci již dříve ukázali, že octomilky (Drosophila melanogaster) mohou pomoci pochopit genetické a behaviorální mechanismy závislostí, například na alkoholu. Nová studie od Philyawa a kolegů se ptá, co vlastně brání těmto muškám v ochutnávání kokainu – a odpověď je fascinující: hořké chuťové receptory, které jejich smysl pro chuť chrání před experimentováním s nebezpečnou látkou
Jak to zjistili
Nejdříve vědci pozorovali, že muška hladovějící několik hodin dokáže rozeznat roztok obsahující kokain a jeho konzumace s koncentrací se snižuje – tedy vyhýbá se. Potvrdili, že jde o detekci hořké chuti prostřednictvím receptoru Gr66a, přítomného třeba na nožkách hmyzu. Tento receptor posílá signál: „toto je hořké, vyhni se tomu“ .
Genetický zásah mění hru
Pak přišly na řadu mutované mušky: buď jim vypnuli gen Gr66a, nebo elektrochemicky zablokovali funkci těchto receptorů. Výsledek byl výrazný – takto upravení jedinci již kokain nevnímali jako něco nebezpečného, ale naopak jim chutnal. Octomilky ho začaly ve výběrových testech preferovat před cukerným roztokem. Stačil jeden den expozice a během 12–18 hodin začaly kokain plně preferovat .
Co to znamená pro výzkum závislostí
Tato práce ukazuje, že přirozená averze k hořké chuti může být biologickou ochranou proti experimentování s návykovými látkami. Pokud smyslový vstup „vynutí“ obrannou reakci, je menší šance závislost rozvinout. Navíc ukazuje, že modulace specifického receptoru může změnit chování radikálně – z odpudivého na preferenční.
Vize do budoucna
Přestože Gr66a není v lidském genomu, je možné hledat analogické mechanismy, které nám pomáhají předcházet závislostem. Studie také otevírá cestu pro výzkum genetických predispozic – pokud určité smyslové nebo nervové dráhy fungují jinak, může to zvyšovat riziko, že člověk začne kokain nebo jinou látku vyhledávat. Mušky tak pomáhají osvětlit biologické kořeny lidských závislostí a mohou nám poodhalit různé metody, jak závislostem odolávat nebo jak jim plně čelit.
