Vědci naučili krysy řídit, a ony si to užívají!

Bojíte se řízení? Připadá vám sednou za volant, a řídit pár set kilový až několikatunový stroj jako náročná věc? Buďte v klidu, vědcům se už v roce 2019 povedlo naučit řídit i krysy. A to zdatněji než zvládá průměrný řidič na českých silnicích. Tím však neskončili. Krysy řidiči byli pod drobnohledem vědců i v následujících letech a další výzkum ukázal, že si krysy řízení nejen užívají, ale dokonce se na něj i těší!

Krysy řídí adaptaci cybertrucku

Výzkumníci z Virginie poprvé upoutali celosvětovou pozornost v roce 2019, když se jim podařilo naučit krysy řídit malá autíčka vyrobená z plastových krabiček od cereálií. Vozidla byla poháněna jednoduchým mechanismem – krysy uchopily malý drát fungující jako plynový pedál – a za své úsilí byly odměňovány cereáliemi.

„Za krátkou dobu řídily krysy s překvapivou přesností, aby se dostaly ke své odměně,“ uvedla Kelly Lambertová, profesorka behaviorální neurovědy na University of Richmond. Dodala, že krysy, které žily v podnětném prostředí s přáteli, hračkami a dostatkem prostoru, se učily mnohem rychleji než ty z méně stimulujících podmínek.

Výzkum od té doby pokračuje, přičemž profesorka Lambertová popsala nová vozidla jako „krysí verzi Tesly Cybertruck“. Tato vozítka mají speciální kabeláž odolnou proti okusování, „nezničitelná kola“ a ergonomické ovládací páky.

Šťastné jako psi

„Nečekaně jsme zjistili, že krysy měly velkou motivaci pro svůj výcvik v řízení. Jednoho rána během pandemie mě krysy naučily něco zásadního,“ napsala Lambertová. „Když jsem vešla do laboratoře, všimla jsem si něčeho neobvyklého: Tři krysy, které prošly výcvikem řízení, se nadšeně rozběhly k okraji klece a začaly skákat, stejně jako můj pes, když se ho zeptám, jestli chce jít na procházku.“

Lambertová se ptala sama sebe: „Dělaly krysy tohle vždycky a já si toho jen nevšimla? Těšily se jen na cereálii, nebo na samotné řízení? Ať už to bylo cokoli, vypadaly, že zažívají něco pozitivního – možná vzrušení a očekávání.“ Zvědavá na to, zda je svědkem něčeho podobného jako radosti u krys, zaměřila Lambertová a její tým svou pozornost na zkoumání, jak pozitivní události – a jejich očekávání – mohou ovlivňovat funkce mozku a utvářet nervové dráhy.

Co se děje v mozku krys?

V této studii byly krysy nuceny čekat 15 minut po umístění Lego kostky do jejich klece, než dostaly cereálii Froot Loop. Kromě toho musely čekat před vstupem do hracího prostoru a plnit úkoly, například louskat slunečnicová semínka, než je mohly sníst.

Prvotní výsledky monitorování mozku naznačují, že krysy nucené čekat na odměny vykazovaly známky postupného přechodu z pesimistického kognitivního stylu na optimističtější. Tyto krysy také dosahovaly lepších výsledků při řešení kognitivních úloh a byly odvážnější při hledání strategií řešení problémů ve srovnání s kontrolní skupinou krys, které dostávaly odměny okamžitě.

Výzkumníci zjistili, že krysy, které byly trénovány na očekávání pozitivních zážitků, častěji držely ocas vysoko ve vzduchu než nevycvičené krysy. Tento jev, známý jako Straub tail, se obvykle vyskytuje u krys, kterým byla podána morfinová látka, a je spojen s hormonem dobré nálady – dopaminem.

Do obchodu pěšky nebo autem?

V dalším testu, který měl odhalit, proč krysy motivuje řízení, dostaly hlodavci na výběr – buď dojet k cereálii ve svém vozidle, nebo se k ní vydat kratší cestou pěšky.

„Překvapivě se dvě ze tří krys rozhodly zvolit méně efektivní cestu – odbočily od odměny, aby doběhly k autu a dojely ke své cílové cereálii,“ napsala Lambertová. „Tato reakce naznačuje, že krysy si užívají jak samotnou cestu, tak i odměnu na jejím konci.“

Očekávání pozitivních zážitků je klíčem ke zdravému mozku

„Když živočichové – ať už lidé, nebo jiní – čelí nepředvídatelnosti života, očekávání pozitivních zážitků jim pomáhá udržet vytrvalost v hledání životních odměn. V dnešním světě okamžitého uspokojení nám tyto krysy poskytují vhled do principů, které řídí každodenní chování.

„Místo toho, aby pouze mačkaly tlačítka pro okamžité odměny, se ukazuje, že plánování, očekávání a užívání si samotné cesty může být klíčem ke zdravému mozku. To je lekce, kterou mě mé laboratorní krysy naučily,“ řekla Lambertová.