Zdeněk Kratochvíl ve svém textu přibližuje filozofii Epikúra z Samu, která je založena na optimistickém předpokladu, že život je příjemný a svět je naším domovem, který bychom si měli užít. Tato „slast“ však v epikurejském pojetí není bezbřehým hédonismem, ale vyžaduje kultivovanost a překvapivou míru askeze. Aby se příjemné prožitky nezměnily ve své opaky, musí se člověk naučit střímosti a vyhýbat se zbytečným ambicím či strachu, čímž Epikúros nabízí obraz „příčetného“ myslitele, který se namísto budování utopických států soustředí na klidnou existenci v kruhu přátel ve své zahradě.
Kromě etiky článek rozebírá také Epikúrovu přírodní filozofii, konkrétně jeho zjednodušený, a z moderního pohledu problematický, atomismus. Přestože byla jeho představa o nedělitelných částicích v mnoha ohledech naivní, sehrála v dějinách vědy klíčovou roli jako protiváha k náboženským mýtům a spekulativní metafyzice. Epikúrejský důraz na smyslové poznání a materiální podstatu světa pomohl položit základy pro pozdější vědecké myšlení, přičemž jeho odmítání strachu ze smrti a posmrtných trestů dodnes rezonuje jako osvobozující prvek v lidském poznání i prožívání světa.
