Ztracené video odhalilo poslední okamžiky vakovlka tasmánského
Po 85 letech bylo v archivech objeveno vzácné video zachycující jednoho z posledních vakovlků na světě. Záběry pocházejí ze zoologické zahrady v Hobartu, kde vakovlci přežívali až do své definitivní zkázy.
Smutný konec v zajetí
Podmínky v tehdejších zoologických zahradách byly daleko od dnešních standardů. Kvůli extrémním výkyvům teplot a nedostatečné péči vakovlk z videa zemřel jen několik měsíců po natočení. Zoologická zahrada ho vystavovala nevyhovujícím podmínkám, které pravděpodobně přispěly k jeho úhynu.
Dnes už naštěstí většina zoologických zahrad funguje na zcela jiných principech a zvířatům se dostává mnohem lepší péče.
Tajemství vyhynulého druhu
Vakovlk, vačnatec dorůstající délky až 130 cm, byl v roce 1982 oficiálně prohlášen za vyhynulého. I přesto se však v poslední době objevují zprávy o jeho možném spatření ve volné přírodě. Bohužel prozatím neexistuje žádný validní důkaz, který by potvrdil jeho přežití.
Co stálo za vyhynutím?
Za počátkem vymírání vakovlků v Austrálii stál pes dingo, který se na kontinent dostal přibližně 3 000 let před příchodem evropských osadníků. Tento nový predátor konkuroval vakovlkům v potravním řetězci a pravděpodobně způsobil jejich vyhubení na pevnině.
Naopak v Tasmánii byla hlavním viníkem vyhynutí lidská činnost. Místní farmáři věřili, že vakovlci útočí na ovce, což bylo jejich hlavním zdrojem příjmů. Začaly se proto pořádat hony, které nakonec vedly k úplnému vyhubení druhu.
Pozdější analýzy však ukázaly, že vakovlci na ovce útočili jen zřídka. Neměli k tomu ideálně stavěné tělo a jejich primární kořistí byli spíše menší živočichové.
Naděje na návrat?
Navzdory oficiálním zprávám o vyhynutí někteří lidé stále věří, že vakovlci přežili v odlehlých oblastech Tasmánie. Zatím se ale žádné důkazy nepotvrdily. Ať už je pravda jakákoli, video nalezené po desítkách let nám připomíná, jak snadno může člověk svou činností navždy vymazat jedinečné živočišné druhy z povrchu Země.
Posted in Příroda on Jun 04, 2020.
Published by: Pavel Daněk