Jako v době před 500 miliony let se můžete ocitnou během potápění se u pobřeží Austrálie, Japonska či Mikronésie. Právě v těchto oblastech se pohybuje tvor z dávných dob – loděnka.
Jedná se o další živoucí fosílii, který za posledních 500 milionů let změnila pouze svou velikost. Z přibližně dvoumetrové příšerky se stala roztomila 25 centimetrová nádherná potvůrka.
I když tak na první pohled nevypadá, tak je velmi příbuzná s chobotnicemi nebo sepiemi. Jedná se o hlavonožce. Tedy živočicha, jehož tělo tvoří pouze hlava a končetiny. A v tomto případě ještě schránka, která měkkýše chrání.
Fascinující je právě struktura této schránky. Schránka vzniká postupným vylučováním vápenatých sloučenin a bývá rozdělena na 33 až 36 přepážek. Část z nich slouží jako takzvaný hydrostatický orgán a komůrky, které již nejsou obydleny fungují jako tlakové komory. Pomocí tohoto systému může loděnka regulovat hloubku ponoru obrobně jako naše ponorky.
Živočich samotný žije až v poslední komůrce a je na zbytek komor napojen speciální trubicí, aby mohl regulovat množství kapaliny a plynu a podle toho se dále pohybovat.
Zajímavé je, že se tento živočich pohybuje schránkou napřed – moc dobře tedy nevidí kam plave. To jeho pohyb dělá poměrně chaotickým.
Potravu si loví pomocí asi 90 chapadel, což je u hlavonožců poměrně rekortní počet.
Díky loděnkám jsme dokázali přiřadit i již vyhynulé amonity k hlavonožcům. Právě dávní amoniti měli schránku podobnou loděnkám a jsou jejich vyhynulými příbuznými.
Loděnka inspirovala svým latinským názvem nautilus také známého spisovatele Julese Verna, který podle ní pojmenoval slavnou ponorku ve svém románu.
