PFAS (perfluoroalkylové chemické látky) jsou pro lidstvo obrovským strašákem už desítky let. Říká se jim také „věčné chemikálie“. Tyto látky totiž nelze zředit ve vodě, spálit ohněm ani rozložit bakteriemi. Současně jsou to silně toxické látky, které by se o po zakopání pod zem časem dostaly k budoucím generacím (nemluvě o přírodě samotné).
I přes svou toxicitu se dodnes tyto látky používají téměř všude – voděodolná kosmetika, hasící pěny, voděodolné tkaniny, ve výrobcích odolávajících mastnotě, v nepřilnavém nádobí apod.
Jen v USA byly provedeny výzkumy, kde bylo zjištěno, že až 97 % obyvatel má PFAS obsaženy ve vlastní krvi. Vystavení těmto látkám je spojováno se sníženou plodností, se zhoršenou imunitou nebo zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zařadila tyto složky do stejné kategorie nebezpečnosti, kam patří třeba olovo.
Proč jsou tyto chemikálie tak odolné? Síla je ve velkém množství chemických vazeb mezi fluorem a uhlíkem. Tyto vazby jsou extra silné a na jejich rozbití (rozštěpení) je třeba hodně energie, nebo dobrý nápad.
A s tím právě vědci přišli. PFAS obsahují na jednom konci molekuly také skupina obsahující mnoho kyslíků, právě na tuto skupinu se zaměřili a začali zahřívat PFAS v dimethylsulfoxidu. To spustilo reakci, která začala vazby v PFAS rozbíjet jednu po druhé a rozpadnou se na neškodné produkty. A to za relativně nízkých teplot a tím i nízkých nákladů. Řešení má tak široké využití.
Takto jsme schopni zlikvidovat dvě hlavní třídy těchto sloučenin. PFAS však zahrnují přes 12 0000 látek a ne u všech bude tato metoda fungovat. Nicméně vědci tvrdí, že každá molekula má svou Achillovu patu a je jen třeba ji najít.
