Možná to zní neuvěřitelně, ale už je to 30 let, co Češi i Slováci mohou jezdit do zahraničí bez potřeby znalosti cizího jazyka. 
1. 1. 1993 nadobro skončila společná éra Slováků a Čechů jako jednoho národu, která započala 28. 10. 1918 (vznikem První republiky po skončení 1. světové války). Od tohoto dne se obě krajiny vydaly svou vlastní cestou.
Během druhé světové války však Slováci na krátkou dobu získali samostatnost. Vzhledem k totalitnímu směřování tehdejší slovenské vlády byly dopady války na Slováky o poznání menší než na Čechy, které čekalo podmanění Německem, které vedlo ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Na Slovensku až do Slovenského národního povstání nebyl vykonán jediný rozsudek smrti – v Čechách a na Moravě tomu bylo jinak.
V poválečném období se oba státy opět sloučily, nicméně následovalo 40 let trvající období socialismu. Ze socialistické ery, podle publicisty Petra Maxmiliána Husáka, těžilo především Slovensko, které bylo aktivně přebudováváno. Slovensko bylo v té době přestavováno z dřevěnic na moderní zděná sídla. Díky nejrůznějším redistribučním opatřením, díky industrializaci a urbanizaci nebyla komunistická desetiletí na Slovensku vnímána tak kriticky jako v Čechách.
Po rozpadu Sovětského svazu vznikla Česká a Slovenská federativní republika, ve které ale byly cítit jasné spory. Například velké S v názvu státu, které odpovídá pravopisným pravidlům obou jazyků. Dále vznikaly konflikty mezi přerozdělováním financí – logicky z míst, kde se vybralo více daní tekly peníze do míst, kde se vybíralo méně na daních a vedly se spory, kdo na koho doplácí. Na parlamentní půdě takto vznikala řada konfliktů a obě země politicky smýšlely jinými směry. To postupně vyústilo k rozdělení federace na dva samostatné státy.
Dnes je to 30 let, kdy oba státy existují samostatně. Mnoho lidí by si přálo opětovné sjednocení, na druhou stranu dnes můžeme zhodnotit, že si oba státy vedou poměrně dobře. Jsou členy NATO, EU a staly se z nich poměrně vyspělé země. Osobně si myslím, že i vztahu mezi Čechy a Slováky to prospělo, protože se nyní nemůžeme obviňovat, že doplácíme na toho druhého. Nyní je na nás, abychom se postarali o budoucnost obou zemí.
Co si myslíte vy? Bylo by lepší, kdybychom zůstali jedním národem? Chtěli byste opětovné spojení? V čem si myslíte, že by to oběma krajinám prospělo? Nebo naopak souhlasíte s tím, že takto se všem daří lépe?
