Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se vlastně banány rozmnožují? Všechny rostliny využívají semena nebo výtrusy pro pohlavní formu rozmnožování. Banánovníky patří mezi krytosemenné rostliny. To znamená, že mají semena ukrytá ve svých plodech. Při pochutnávání si na banánech na ně ale nenarazíte. Kam se poděla?
Mutace
Může za to mutace. Mutace jsou změny v genetické informaci organismu. Mutace probíhají naprosto přirozeně během kopírování DNA při vytváření nové buňky. Jen díky těmto mutacím může probíhat evoluce. Pokud se náhodnou mutací u organismu objeví znak, který jej zvýhodní, tak svou novou DNA pravděpodobněji předá svým potomkům a tím dojde k předání nového znaku. Časem se může určitá populace odlišit od svého předka natolik, že vznikne nový druh.
Jak to ale souvisí s banány? Člověk si totiž všiml, že může mutací využívat při procesu šlechtění. Když uvidí krávu, která dává více mléka, tak bude s větší pravděpodobností chtít telátka od této krávy než od krávy, která produkuje mléka méně. Zvýšená produkce mléka je opět jistá forma mutace na úrovni DNA, kterou je možné předávat na potomky.
Proč banány nemají semena?
Obdobně člověk postupoval u banánů, kde si všiml, že se v přírodě vyskytovaly banány bez semen. U nich došlo k mutaci celého genomu (ne jen konkrétního genu). Banány, které neměly semena mají místo běžných 2 sad chromozomů celkem 3 sady chromozomů. Jedinci, kteří mají více než dvě sady chromozomů jsou v přírodě zpravidla sterilní – nejsou schopni produkovat pohlavní buňky, tedy ani semena.
Takové rostliny jsou odkázány na nepohlavní rozmnožování. S tím banánům výrazně pomohl člověk, kterému se více zamlouvaly plody plné lahodné dužiny a zbavené pecek, které jsou u banánů velmi tvrdé a navíc ubírají na chuti samotné dužiny. Kdy z této mutaci u banánů došlo už přesně nevíme, rozhodně se však jednalo o období dřívější než jsme vůbec tušili, co je to genetika.
Genové inženýrství a modifikace
Ve 20. století započal boom genového inženýrství. Začali jsme semena různých plodit ovlivňovat chemicky či zářením a vyvolávali v nich umělé mutace. Tím došlo k rychlejšímu objevení nových znaků, které jsme mohli, ale nemuseli využít. Celý proces byl sice rychlejší, než čekat na to, kdy udělá „chybu“ v přepisu DNA příroda, ale stále se jednalo o dost náhodnou a chaotickou metodu.
V dnešní době už nemusíme čekat na výhru v loterii (na to až se přirozeně u naši pěstované rostliny nebo chovaného živočicha objeví toužený znak), ale jsme schopni DNA upravovat „na míru“. Pomocí metody CRISPR-Cas9 můžeme vyměnit jakýkoli úsek DNA za jiný – vnést nový gen, nebo upravit ten stávající apod.
Celou šlechtitelskou evoluci tak můžeme zkrátit o stovky až tisíce let a připravit plodiny odolné vůči škůdcům, které nepotřebují pesticidy, plodiny obsahující mnoho potřebných vitamínů nebo plodiny, které odolají extrémním podmínkám (sucho, horko, mráz, vysoká vlhkost aj). V USA se letos dokonce dostanou do prodeje svítící geneticky modifikované rostliny.
