Nedávné analýzy dat z mise Voyager 2 z roku 1986 přinesly překvapivé zjištění: pět největších měsíců Uranu – Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon – může skrývat pod povrchem rozsáhlé oceány kapalné vody. Původní data byla ovlivněna silnou sluneční bouří, což vedlo k mylnému závěru, že tyto měsíce jsou geologicky neaktivní a nehostinné. Aktuální studie však naznačují, že slapové síly mezi měsíci generují teplo, které udržuje podzemní oceány v kapalném stavu, čímž vytváří potenciální prostředí pro život.

Zvláštní pozornost vědci věnují měsíci Miranda, jehož povrch připomíná náš Měsíc, ale vykazuje známky geologické aktivity. Gravitační interakce s okolními měsíci způsobují tření a zahřívání jeho nitra, což může vést k existenci oceánu hlubokého až 100 kilometrů pod ledovou kůrou. Tyto objevy podtrhují potřebu důkladnějšího průzkumu Uranova systému, který by mohl odhalit dosud neznámé aspekty naší sluneční soustavy a možnosti existence života mimo Zemi.

Přečti si celý článek na

Vědci se spletli? Na měsících Uranu mohou být oceány a život