Pomáhání druhým zpomaluje stárnutí mozku

Úvodní obrázek generován Nanobanana Pro

Všichni stárneme, ale ne všichni stejným tempem. Zatímco počet svíček na dortu neovlivníme, kondici našeho mozku do jisté míry ano. Nová rozsáhlá studie přichází s povzbudivým zjištěním: jedním z efektivních způsobů, jak si udržet mysl bystrou i ve vyšším věku, je podaná pomocná ruka. A co je nejlepší – pozitivní vliv má i obyčejná výpomoc sousedům či rodině.

Až o pětinu pomalejší stárnutí

Pravidelné zapojení do dobrovolnických aktivit nebo pomáhání druhým může snížit míru kognitivního stárnutí (tedy procesu, kdy se zhoršuje paměť a myšlení) přibližně o 15 až 20 procent. K tomuto závěru došel tým vědců z University of Texas v Austinu a University of Massachusetts Boston.

Výsledky nejsou založeny na malé skupině lidí, ale na masivních datech. Vědci analyzovali telefonické průzkumy od 31 303 osob starších 50 let v průběhu přibližně dvou desetiletí. Výsledky testů mozkových funkcí následně porovnávali s tím, jak často tito lidé pomáhali svému okolí.

Počítá se charita i pomoc sousedovi

Jedním z nejzajímavějších objevů studie je fakt, že nezáleží na tom, zda jde o "oficiální" dobrovolnictví. Pozitivní vliv na mozek má jak formální práce pro organizace, tak neformální pomoc – například podpora přátel, příbuzných nebo sousedů v nouzi.

Sae Hwang Han, sociální vědec z Texaské univerzity, upozorňuje, že přínosy nejsou jen krátkodobé. Jde o kumulativní efekt. Pokud člověk pomáhá dlouhodobě, výhody se sčítají rok za rokem. „Často se předpokládá, že neformální pomoc přináší méně zdravotních výhod, protože jí chybí společenské uznání. Bylo milým překvapením zjistit, že poskytuje kognitivní výhody srovnatelné s formálním dobrovolnictvím,“ vysvětluje Han.

Zlatá střední cesta: 2 až 4 hodiny týdně

Vědci dokonce identifikovali ideální dobu, kterou bychom měli pomoci věnovat, aby byl efekt pro náš mozek co nejlepší. Jako "zlatá střední cesta" se jeví 2 až 4 hodiny týdně.

Proč ne více? Je možné, že za touto hranicí už fyzická a mentální námaha spojená s péčí o druhé začne vybírat svou daň a může vést spíše k vyčerpání než k posílení kondice.

Proč to funguje?

Ačkoliv studie přímo neprokazuje příčinu a následek (jde o pozorovací studii), souvislost je silná. Odborníci se domnívají, že klíčem je mentální stimulace a sociální interakce, které pomoc druhým přináší. Je známo, že osamělost mozku škodí, zatímco aktivita jej udržuje v chodu.

Studie také varuje, že jakmile lidé s pomáháním přestali, bylo to spojeno s nižším skóre v testech a rychlejším poklesem mentálních schopností. S rostoucím výskytem demence ve společnosti je toto zjištění zásadní. Ukazuje nám totiž "modifikovatelný rizikový faktor" – něco, co můžeme sami změnit, podobně jako jídelníček nebo cvičení, abychom podpořili své zdraví.